Chceš-li realizovat své sny, probuď se!

Už se těším na ... neživot?

2. března 2014 v 16:34 | Elča |  Moje zcela normální dny
Nerada to přiznávám, ale už strašně se těším do školy.
Ne kvůli kamarádkám - Díky Tereze teď nebudu mít žádný
Ne kvůli učitelům - Polovina jich mě nesnáší
Ne kvůli klukům - Všichni kluci u nás ve třídě jsou idioti.

Těším se na to, až budu sedět v lavici a koukat se na tabuli a všechno opisovat, už se těším na to, až tajně budu číst pod lavicí knížku, těším se na nudné výklady naší fyzikářky, těším se na to, až začnu jíst sotva poživatelné jídlo v naší jídelně. Těším se na to, až o volné hodině budu v lese a budu přemýšlet nad všemi magory, kteří mi zkřížili v život. Nedokáži si představit, život bez těchto věcí. Nechybí mi lidé, chybí mi to, co všichni na světě mají - přátele.
Přátelé a lidé jsou dva rozdílné faktory.
Člověk je jen dvounohá bytost na bázi uhlíku a dalších kravin, která, kdybyste zemřeli, nemrkla ani okem.
Přítel je ten, s kým trávíte čas, směje se s vámi, pláče s vámi, dělá s vámi různé věci, na které nezapomenete, dal by za vás ruku do ohně.
Denně se ocitám spíše v té první skupině. Pro všechny jsem jen neviditelná holka, která neumí říkat svůj názor. Nikdy jsem se necítila hůř, vlastně si to zasloužím.
S nikým nechodím, nikdo o mě neprojevil žádný zájem posledních 12 let (ne, nemám 20). Lásku pociťuji leda tak od svých rodičů a to jen v minimální.
Stává se mi dost často, že si připadám sama. Sama si připadám vlastě pořád, i když mám kolem sebe spoustu lidí. Nikdo mě však nechápe, všichni chcou ze mě udělal sami sebe a já jako naprostý blbec s tím souhlasím.
Kdepak, už mě to nebaví. Už s tím skoncuju. s touto přetvářkou. Jak? Dělám přece tenhe blog. Tím jsem sama sebou, nikdy jí v reálném životě nebudu, tak proč ne tady?...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama